Profesní životopis

Vokální duo Two Voices skýtá jedno z nejneobvyklejších a nejzajímavějších spojení na naší hudební scéně. Formace vznikla v červnu 2007. V té době již měly obě protagonistky za sebou vlastní profesní cesty, Edita Adlerová v oblasti klasické a alternativní hudby, Jana Rychterová jako šansoniérka a textařka. Spojením dvou různorodých ženských hlasů v dokonalém souznění vznikla možnost obrovského hudebního i výrazového obohacení. 

Reperoár se pohybuje od klasických skladeb, přes specificky upravené lidové písně, sefardské písně, až po autorský šanson. Nechybí ani občasné výlety za skladbami jiných žánrů. Svým pojetím hudby se duo zařadilo do žánru crossover. Dva hlasy znějí obvykle s kytarou a doprovodem skvělých houslí Vladimíra Iljiče Pecháčka.

Působivý celek Two Voices dává klasické hudbě překvapivé rozměry nejen zajímavými aranžemi, ale i díky autorskému obohacení texty J.Rychterové. Kromě precizního muzikantského přístupu je duo Two Voices charakteristické také zapojením humoru do tzv. vážného žánru.

Dvořákova Humoreska, Mozartův Turecký pochod či brilantně pojatý Chačaturjanův Šavlový tanec a mnohé další skladby byly pojaty naprosto nečekaným humorným způsobem, aniž by ovšem utrpěla kvalita provedení. Díky tomuto přístupu se přibližují klasické skladby širší posluchačské veřejnosti, která si pak nalézá cestu do koncertních sálů. Touto formou vznikají i unikátní výchovné koncerty pro mládež. 

Druhou tváří Two Voices jsou lyrické skladby, které dávají plně vyniknout kráse a harmonii obou hlasů a otevírají možnost obsáhnout i prostory vážnějšího charakteru. S autorským textem J.Rychterové jsou to například Beethovenova Patetická, Bizetovo intermezzo z opery Carmen, či autorské šansony. Zajímavým počinem loňské sezóny bylo zpracování výběru písní Bohuslava Martinů, které bylo s velkým úspěchem uvedeno např. ve Varšavě při příležitosti předávání předsednictví Evropské unie.

Kromě běžných koncertů se duo stává hostem různých festivalů a vystupuje stále častěji v zahraničí, např.v Polsku či ve Švýcarsku. Stálou benefiční spolupráci zpěvačky navázaly s domovem sv.K.Boromejského, kde koncertují v kostele sv.Rodiny. Protože koncerty stále častěji propojují hudbu, mluvené slovo a divadelní akci, stalo se jejich domovskou scénou divadlo Semafor v Praze. 

Úzce spoupracují s Českým rozhlasem (Tobogán, Radiodárek, Nostalgické muzeum zábavy s O.Suchým, Nad věcí), bývají hosty pořadů České televize (Uvolněte se, prosím, Adventní koncerty, Výzva, Pretty woman, Dobré ráno z Brna).


Discografie:
CD Two Voices (2008)
CD Two Voices TWO (2009)


Recenze:

Dva hlasy: Ale sjednocené muzikantsky, textařsky a vlastně i herecky do celku, vypiplaného mnohahodinovou dřinou a zkoušením a přemýšlením. Už jsem slyšel nespočet parodií „na známé melodie“. Vtipných i nevtipných, slzopudných, nudných. Ale tady nejde o parodie. Nesmrtelné melodie velkých autorů tu slouží jako opora chytrých textů, plných obsahu i humoru. Něco takového si nemůže dovolit každý. Jenom ten, kdo je ne snad na stejné úrovni s těmi nesmrtelnými, ale je jaksi „práv“ jejich výšinám vlastní inspirací a schopností dotahovat hudebně věci do úspěšného konce. Dá se říci, že tento požadavek Edita Adlerová i Jana Rychterová splňují. Operně rozeznělý mezzosoprán 
Adlerové i šansoniérský samet Rychterové ve většině písní podivuhodně korespondují a navzájem se doplňují.
Nemá smysl psát o jednotlivých titulech – užijte si je! Ale o dvou písních bych se zmínil. Dojemná a usilovná Modlitba je spolu s mračnou výhružkou Mraku pólem jedním a druhým je přepis starého abbovského hitu Money, Money, jehož sporá instrumentace (na celém CD uslyšíme kromě sólistek pouze skvělé Pecháčkovy housle, nenápadnou kytaru Rychterové a „minimalistní“ leč bezpečné bicí Mazourové) dává „provařené“ písni náhle jinou a zajímavou tvář. Celé CD je bezpečně zrežírované Jaroslavem Krčkem, který též zvukově doplnil řečenou Modlitbu táhlým a hlubokým „zpěvem mongolských pastevců“. A jděte se na tuhle partu někdy podívat. Uvidíte hlavně dvě přepůvabné bytosti, které jsou na jevišti či podiu doma a které mají to, čemu se leckdy pitomě říká „charisma“. Ale ony je mají.
 
                                  prof.Milan Jíra (vůdčí osobnost sdružení Šanson – věc veřejná)